Leader Šárka Štruplová Růžičková

Dvaačtyřicetiletá Šárka Štruplová Růžičková žije s manželem a dvanáctiletým synem v Rumburku, kde má hluboké kořeny. Šárka strávila v Rumburku celé své mládí, dobu studií, působila zde i jako podnikatelka. Později vyučovala na střední škole ve Varnsdorfu a současně vyvíjela mnoho dalších aktivit například ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně, Správou Národního parku České Švýcarsko apod. V současné době působí jako ředitelka Domu kultury Střelnice Rumburk. 

Proč jsem se rozhodla kandidovat na starostku Rumburku?

Pomohu si dvěma větami z inauguračního projevu amerického prezidenta J. F. Kennedy-ho: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co můžeš ty udělat pro svou zem.“ Tato slova mě přesně vystihují. Neptám se, co může mé město udělat pro mě, ale jak mu mohu pomoci já. Neumím zkrátka sedět se založenýma rukama, jen remcat a splynout s davem. V Rumburku žiji se svou rodinou a chtěla bych tu žít i nadále. Přála bych si, aby stejnou touhu pocítil i náš syn, aby své děti chtěl vychovávat také v Rumburku.

Přesto je spousta věcí, které mi v Rumburku vadí. Přitom jde o nešvary, jež lze změnit k lepšímu. A já se o to chci pokusit. Možná bych mohla sedět doma a události za brankou nevnímat, ale to bych nebyla já. Už mě unavuje vyvracet názory známých, že Rumburk je zapadlé město Šluknovského výběžku a jinak nic.
Vím, že nemají pravdu, že naše město si podobné hanění nezaslouží. Jde jen o to „obléci“ Rumburk do jiného, krásného kabátu.

K rozhodnutí kandidovat na starostku přispěla v posledním roce i zasedání zastupitelů města, kteří mimo jiné projednávali také špatnou situaci rumburské nemocnice. Velmi negativně jsem také vnímala i výsledky průzkumu „Kde se v Česku nejlépe žije?“, který v červnu 2018 uveřejnil server Aktuálně.cz. Analýza porovnávala data v oblasti kvality života zdraví, materiální

podmínky, vztahy a služby ve všech 206 obcích s rozšířenou působností. Rumburk se v tomto průzkumu umístil na 10. místě odzadu (196. místo v žebříčku)! Pro mě jako rumburského občana jsou tyto a mnohé další záležitosti znepokojující a alarmující. Jak nám ukázal vývoj s Lužickou nemocnicí, je jen na nás na rumburských občanech, co pro své město a spokojený život v něm vykonáme. Jak budeme schopni prosazovat naše zájmy ve městě, na kraji, ale i jinde. Bez schopného vedení města vystavujeme riziku nás i naše děti. To riziko spatřuji zejména v tom, že pro nás nebude dostupná základní lékařská péče, dojde k uzavření některých středních škol, ve městě budou přibývat sociálně vyloučené lokality, ubývat občanská vybavenost, sníží se kupní síla obyvatelstva, dojde k dalšímu poklesu cen nemovitostí, což zákonitě povede k odlivu obyvatel našeho města.

Sním o Rumburku s opravenými domy s barevnými fasádami, se širokými chodníky lemujícími opravené silnice, parky s lavičkami, stromy, květinami a spoustou další zeleně. O Rumburku plným obchodů, prosperujících firem a živnostníků, s vodní plochou pro rybáře, cyklostezkami. O Rumburku, kterému navrátíme jeho zaslouženou prestiž, kdy se našemu městu říkalo: „Malá Paříž“. Pokud se toto a vše ostatní, co jsme si vytýčili, podaří, podaří se splnit všechny body volebního programu hnutí Severočeši.cz. To je můj cíl, chci vrátit Rumburku zaslouženou prestiž a lesk. Chci být hrdá na město, v němž žiji.