RUMBURK BY NEMĚL BÝT MĚSTEM SUCHA(RŮ)...

Sucho a nedostatek vody. Kdo by si před několika lety pomyslel, že nás toto téma bude tolik pálit. A pálí, jako to slunce v letních horkých dnech. Od kandidáta do obecního zastupitelstva nečekejte zaručený recept, jak klimatickým změnám poručit. Lhala bych, kdybych se tvářila, jako že ten recept mám. Já se ale pokusím nastínit, co bychom neměli dělat a v druhé fázi, co bych dělat mohla a měla. Pokud bych měla vliv na vedení města po říjnových volbách.

Zapomenout - to bychom určitě neměli. Všimli jste si, že se málokdy problémům předchází ze strany politických elit? Problémy se řeší až v reakci. V reakci na voliče, tlak veřejnosti nebo médií, prostě když už je věc na spadnutí. Tak to je špatně. Párkrát nám sprchne a je přeci po problému, až do dalšího léta...

Musíme umět zadržovat vodu. Takové nástroje obce v ruce mají - sázet stromy, dělat střídmou krajinotvorbu s pověřenými orgány, starat se o zeleň. Nemusíme chodit daleko pro bůhví jaké recepty, vždyť máme selský rozum. Musíme se zasadit o rozvoj zeleně do té míry, že se o ní umíme i postarat. Vysadíme nové stromy, ale neumíme je pak zalévat, výsadbou to pro nás končí. Sekání trávy v době sucha, všimli jste si toho? Jak nesmyslně byla posekaná tráva na veřejných pozemcích. Taková tráva nemá šanci udržet si vláhu. Stejně tak nelogické ustupování před výstavbou nových a nových staveb. A to souvisí s územním plánováním a nasloucháním odborníkům, protože ti křičí už několik let, že sucho bude problém. A je.

Revitalizace vodních děl. To je cesta. To je cesta finančně náročná, uznávám. Na druhou stranu tu máme Státní fond životního prostředí a výzvy v rámci Operačního programu Životní prostředí. Z nich se dají budovat vodní díla a dílka, nové vodovody, filtrace - jednoduše na většinu námi představitelného bylo rozděleno 5 miliard korun.

Na závěr jedna indiánská moudrost, kterou bychom měli mít na paměti a nejen ve vztahu k přírodě: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst”.

Šárka Štruplová Růžičková